Plán letošní dovolené vznikal asi od vánoc a opět se s postupujícím časem podstatně měnil 🙂 . Z původně plánovaných 14-ti dní (z toho 7 u moře v Chorvatsku) nakonec zbylo obvyklých 8, tentokrát v Dolomitech a částečně zase v Alpách. Letos už Jana s Broněm necouvli, a tak jsme navzdory nepříznivé předpovědi počasí 3.června vyrazili…
sobota 3.6.2006 (Znojmo, Mariazell, Murau), 423 Km
Ráno zjišťujeme, že předpověď počasí bohužel vyšla, minimálně dneska zmokneme. Na radaru je vidět, že by se oblačnost mohla trošku roztrhat, takže odkládáme odjezd z 9:00 na cca 11:00, kdy vyzvedáváme Broně s Janou a míříme ke Znojmu. Tam se zastavujeme na Shelce, plníme nádrže a také naše žaludky 🙂 . Když už pomalu vyrážíme dál, přijíždí početná skupina motorkářů, kteří, jak se posléze dovídáme, také jedou do Alp. Hurá, nejsme jediní blázni, kteří jedou do hor, když prší a sněží 🙂 . A to ještě nevíme, že se s nimi nevidíme naposledy…
Čas ale kvapí a my musíme dál – jedeme přes přechod Hnanice-Retzbach směrem na Retz, podél slušně rozvodněného Dunaje na Melk, kde začíná drobně pršet.
Jak se blížíme k Mariazell, začíná déšť sílit a citelně klesá teplota. Broňovi nefungují vyhřívané rukojeti, a protože nemá ani návleky na rukavice, má tak zkřehlé prsty, že skoro nemůže mačkat spojku a brzdu. Navíc jak jsme zastavovali a otevíralili hledí, dostala se nám voda i mezi dvojité plexi, to se okamžitě zamlžilo a skoro nic nevidíme. No k Mariazell jsme přijeli s náladou u bodu mrazu. Zastavili jsme na benzince v Rassingu, kde když nás majitel viděl, otevřel přilehlé bistro a uvařil nám horkou gulášovku a kafe 🙂 . Tady se rozhodujeme, že vzhledem k tomu, že už je půl šesté a máme před sebou ještě skoro 200km, koupíme dálniční známku a úsek Bruck an der Mur – Judenburg vezmeme po dálnici. Pršet přestává asi 30km za Mariazell, takže cestu do Murau už absolvujeme bez potíží a do penzionu ve Wimmel dojíždíme kolem půl deváté. Ubytováváme se a docela unavení uléháme do postelí…
neděle 4.6.2006 (Nockalm, Wurzenpass, Naßfeldpass, Maria Luggau), 310 Km
Ráno Broňa s Janou sundávají nádrž, spojují rozpojené konektory a ejhle – vyhřívané gripy zase vyhřívají 🙂 . U snídaně nám paní domácí zjišťuje aktuální počasí na Nockalmu, je tam polojasno, takže se rozhodujeme, že tam zkusíme zajet, a kdyby se mezitím počasí zhoršilo, objedeme to přes Gmünd. Z Murau jedeme na Tamsweg, v Ramingstein odbočujeme na Thomatal a dál pokračujeme úzkou, ale kvalitní pěknou cestou až do Innerkrems. Je chladno, ale vcelku pěkně, takže platíme na mýtnici 7€ a vjíždíme na Nockalmstrasse. Protože jsme kvůli chladu nasadili jěště cestou nemoky, při placení raději sesedáme s Mončou z motorky, abych se vůbec dostal do kapes pro peněženku. Zatímco jsem se snažil zaplatit, Monča se zakecala s Janou a Broněm, a přijelo dalších 5 německých motorek. Když jsem koněčně zaplatil a viděl za sebou tu frontu, nečekal jsem na Monču, nasedl a odjel na blízké odpočívadlo, což prý Monča sledovala s něvěřícným výrazem a čekající Němci se řehtali na plné kolo 🙂 . Na odpočívadle jsem slíbil, že už jí ujíždět nebudu a jeli jsme nahoru. Po několika zastávkách na focení a točení jsme projeli celou Nockalmstrasse, sjeli na Bad Kleinkirchheim, a u Feldsee zastavili na svačinku z domácích zásob. Potom jsme objeli Villach a přes Wurzenpass nakoukli do Slovinska, ale hned jsme odbočili na Tarvisio a jeli na Pontebu.
pondělí 5.6.2006 (passa Falzarego, Pordoi, Fedaia a Giau), 281 Km
Dnes budeme jezdit po horách kolem Cortiny d`Ampezzo. Ráno jedeme přes Sillian, tam se na benzince střídají za řídítkama Jana s Broněm – když to vidí okolo stojící Rakušáci, objeví se jim na tvářích nevěřícný výraz, jak to Broňa uviděl, tak se při nasedání za Janu ještě teatrálně pomodlil, což mělo u publika opět velký úspěch 🙂 . Pokračovali jsme na Dobbiaco a po Grande Giro delle Dolomiti na Cortinu. Tam odbočujeme na passo Falzarego a užíváme si prázdné silnice plné serpentýn. Co chvíli zastavujeme a fotíme, Dolomity jsou fakt hodně jiné než Alpy. Dále pokračujeme na Livinallongo, v Arabba vidíme značku 33 Tornati, a taky že jo 🙂 , až na passo Pordoi jsou to krásné zatáčky s dobrým asfaltem (jedeme po trase letošního Giro d`Italia a na kvalitě silnic je to znát).
úterý 6.6.2006 (Lago di Misurina, Tre Cime di Lavaredo), 149 Km
Protože už včera Jana s Broněm protestovali proti náročnosti denních etap, rozhodujeme se, že dnes uděláme jen kolečko kolem Sextýnských Dolomit. Zase se nám nedaří vyrazit dřív než o půl jedenácté, což má za následek to, že nás v Sillianu při doplňování zásob v supermarketu zaskočí rychlé zatažení oblohy a okamžitě následující déšť (no dobře, pršet začlo, až když jsme si koupili ty nanuky 🙂 ). Chvílu stojíme pod stříškou Billy, pak navlékáme nemoky a vyrážíme do Itálie s nadějí, že počasí tam bude lepší. Naděje nezklamala, protože déšť ustává během tří kilometrů a za dalších 5 se pěkně vyjasňuje. V Dobbiacu si Broňa kupuje gumové návleky na rukavice – obchodník chtěl původně 19€, ale Monča to usmlouvala na 15. Broňova radost z úspěšného nákupu trošku pohasla, když jsme mu řekli, že v nich vypadá jako zaměstnanec veřejných záchodků 🙂 , ale představa pocitu sucha a bezpečí mu náladu zase spravila. Protože jsme netušili, jestli nám v patách nejde špatné počasí z Rakouska, jedeme napřed k jezeru Lago di Misurina. Tady si s Mončou říkáme, že když už jsme tady, byl by hřích nevyjet na Tre Cime di Lavaredo. Jana s Broněm nechtějí, a tak se rozdělujeme – oni jdou na špagety a my jedeme na Tři zuby. Platíme 10€ mýtné a stoupáme až k nejhezčímu místu letošní dovolené. Uchvacuje nás nádherný výhled na hory kolem. Fotíme hory, fotíme údolí, fotíme motorku na pozadí hor 🙂 , prostě fotografické orgie 🙂 .
Přichází SMS od Jany, že se dole k jezeru blíží nějaká sněhová bouře, a že se vrací zpět do penzionu. Ještě chvílu se nahoře kocháme a vracíme se dolů (žádnou sněhovou bouřku nevidíme, spíš to vypadá na mlhu v horách nad jezerem). Janu s Broněm potkáváme asi o 5 km níž, jak ve vyschlém korytu řeky hledají nějaké šutry. Dál tedy jedeme zase spolu. Jana opět řídí Broňovu CB a vede si dobře, jenom Broňa prý nemohl vydýchat nějaký předjíždění 🙂 . V Sillianu se u supermarketu zase rozdělujeme – Jana s Broněm jedou do penzionu, my chceme najít nějakou hospůdku a stavit se na jídlo. Bohužel nemůžeme nic najít – buď otevírají později, nebo mají jen polívku a párky. Nakonec si v Maria Luggau ve Sparu kupujeme klobásy a doma si je ohřejeme…. Po večeři ještě podnikneme malou procházku po okolí a pomalu balíme na zítřejší přejezd do Viehhofenu.
středa 7.6.2006 (Staller Sattel, Großglockner, Viehhofen), 267 Km
Ráno se loučíme s majiteli a protože je zase hezky, tak můžeme zavrhnout nouzovou variantu Liezen, Felbertaurentunnel a razíme přes Tésido na Staller Sattel. Dole na italské straně chytáme zelenou a netakticky jedeme v koloně, kterou vede nějaké auto, takže se nahoru vlečeme dost pomalu, ale alespoň se můžeme kochat a Jana nerušeně natáčet. Když konečně dorazíme nahoru, zaparkujeme a děláme obligátní fotky, všímá si Jana, že tu na cestu dolů čekají naši známí ze Znojma. A pak že jsou Alpy velké – první Češi, které tu letos potkáváme, a zrovna se trefíme na známé 🙂 . Trošku pokecáme, zjišťujeme, že minulý den jeli Großglockner a bylo to v pohodě, takže se rozhodujeme, že to dnes tudy vezmeme také. Za chvíli jim blikla zelená a odjeli dolů, my se ještě chvíli bavíme focením a pak už sjíždíme do údolí Matrei. Tady si na odpočívadle na pěkném místě v zatáčce s výhledem na Iseltal (vyhlídli jsme si ho s Mončou loni), dáváme sváču, a poté míříme do Lienz. Tankujeme a bez zbytečného zdržování se pokračujeme přes Iselsberg na nám z minulých let už dobře známou mýtnici v Heiligenblut. Platíme 17€ a s poletujícím sněhem zase vjíždíme na Großglockner Hochalpenstrasse. Tradičně odbočujeme na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, po cestě potkáváme nebývale hodně svišťů, které Jana s Broněm zuřivě točí 🙂 . S přibývající výškou přibívá i sněhu, je to úplně jiný pohled než když je vše zelené (a to ještě netušíme co nás čeká u Hochtoru a Edelweisspitze). Nahoře u parkoviště se rozhoduju, jestli zastavíme dole, nebo vyjedeme až na střechu garáží, blíž ke svišťům. Rozhoduji se pro střechu, což se ukázalo být osudovou chybou 🙂 . Vjíždíme dovnitř a zjišťujeme, že je otevřené jen první patro – musíme tedy projet garážemi a na druhé straně sjet zpět dolů. Vevnitř je ale na podlaze uježděný a místy rozbředlý snih… Se staženým žaludkem s plně naloženýma motorkama projíždíme první patro, sjíždíme dolů a musíme projet přes podobně zasněžené přízemí. Už skoro vyjíždím ven na uklizené parkoviště, když mně na rozbředlém sněhu „někdo ukradl“ přední kolo a ani nevím jak, se ocitáme na zemi… Okamžitě ale stojím na nohou a snažím se zvednout motorku zpět na kola, což se mi s Mončinou pomocí za chvilku podařilo. Než jsem se při zvedání přes tankvak dostal ke chcípáku, tak se mi podařilo dát plnej plyn, čímž jsem na sebe strhl pozornost všech lidí na pakovišti 🙂 . Naštěstí se to vše stalo v téměř nulové rychlosti a motorka se opřela o kufr a padák, jediná škoda jsou ulomené 2 cm brzdové páčky a odřený padák. Nám se taky nic nestalo, takže je vlastně všechno OK 🙂 . No holt jsem ji pokřtil, doufám, že to pro nás zůstane jediná příhoda tohodle typu…
Jakmile jsem tuhle legraci strávil, vyšli jsme pěšky na střechu a vydali se za svištěma (střecha byla téměř celá pod sněhem, jezdil tam maník se sněžnou frézou 🙂 ). Na sviště jsme narazili záhy, jedna paní se je snažila lákat na rohlíky, a svišti o ně bojovali s nějakýma vránam, nebo co to bylo. Chvíli vyhrávali svišti, chvíli ptáci. No obzvlášť Broňa s kamerou se vyřádil. Všímáme si, že od severu se blíží mlha, tak se raději vracíme k motorkám, sjíždíme na rozcestí a hned stoupáme k Hochtoru. Jak se k němu blížíme, tak sílí sněžení, místy projíždíme vyfrézovanými průjezdy ve sněhu, kde bariéry měří dva až tři metry, a u ústí Hochtoru je nafoukána až čtyřmetrová vrstva sněhu!
Fakt síla. Sněží už docela hustě a navíc kousek před odbočkou na Edelweisspitze je taková mlha, že jedu krokem podle středové čáry, a Broňa, který jel cca 3 metry za mnou horko těžko viděl moje zadní světlo. Výjezd na Edelweisspitze jsme tedy zavrhli, u odbočky uděláme jen pár dokumentárních fotek a sjíždíme dolů na Fuchs.
Jakmile sjedeme asi o 300m níž, situace se rapidně mění, vyjasnilo se, a otevírají se opět krásné pohledy na hory kolem. Od Fuchs do Zell Am See ještě chytáme menší dešťovou přeháňku, ale za pár minut už zastavujeme ve Viehhofenu u penzionu Embacher. Paní majitelka nás tradičně přivítala domácí pálenkou a můžeme se jít ubytovat. Konečně máme lepší pokoj než Jana s Broněm… 🙂
čtvrtek 8.6.2006 (Königssee, Wolfgangsee, Postalm), 306 Km
Dnešek jsem pracovně nazval dnem jezer. Prvním cílem bylo jezero Königssee pod Orlím hnízdem u Berchtesgadenu. Vyrážíme tedy přes Saalfelden na Lofer, Fronau a Ramsau, tady si děláme odbočku k jezeru Hintersee, protože Broňa s Janou si stěžovali, že jsme slibovali, že všude v Alpách jsou volně se pasoucí krávy a zatím jsme viděli jen zavřená stáda v ohradách. Tady jich loni bylo plno a ani letos nezklamali. Jana s Broněm zastavují, natáčí minuty záznamu a spokojení za náma za chvíli přijíždějí. Jedna kráva prý ležela úplně přesně jak včera moje motorka :-)) . Projíždíme Ramsau a přes stejně jako loni rozkopaný Berchtesgaden se dostáváme na parkoviště u Königssee. Obhlížíme početné stánky se vším možným (obzvlášť divné bylo, že hned vedle plyšáků – svišťů prodávají piksle s pravým svištím sádlem 🙂 ), dalekohledem zkoumáme Orlí hnízdo, holky obhlížejí minerály. Když konečně dorazíme až k jezeru, obsadíme volnou lavečku a jak jinak – dáme si svačinku 😉 . Po nasycení ještě chvílu relaxujeme, Jana krmí přebytkama kačeny a vyrážíme zpět. Ještě kupujeme zmrzlinu, kterou si vychutnáváme v parčíku vedle parkoviště, když v tom nás osloví známý hlas – opět se potkáváme s lidma ze Znojma a Staller Sattelu. Jezdíme úplně rozdílné trasy, a přesto se vždy potkáme na jediném možném styčném bodě. To jsou paradoxy 🙂 . Odtud jedeme na Hallein a Faistenau do oblasti Salzburgských jezer. Míjíme Fuschlsee a zajíždíme k Wolfgangsee v Sankt Gilgen. Parkujeme v parku přímo u jezera, dopřáváme si další zmrzlinu, Jana s Broněm pozorují ryby, prostě lenošíme.
Začíná se připozďovat, tak nasedáme na motorky a vyrážíme na podvečerní Postalm. Vzhledem k relativně pozdní hodině jsme tu téměř samotní, ale protože obzvlášť na jižním sjezdu je na cestě dost štěrku, moc nedivočíme a pohodově jedeme na Golling, přes Paß Lueg po staré do Bischofshofen a odtud na Mühlbach, což je asi můj nejoblíbenější úsek v Alpách. A zachutnal i Broňovi – když zastavujeme na našem z loňska oblíbeném odpočívadle na strategickém místě v sérii zatáček, Jana mu nadává že jel jak prase a ona nemohla točit 🙂 . A to už nám zbývá jen projet Maria Alm a přes Saalfelden zpět do penzionu.
pátek 9.6.2006 (Gosausee, Hallstatt, Lunz am See), 296 Km
Ráno se jako obvykle vydatně nasnídáme :-), platíme, rozloučíme se s paní majitelkou a vyrážíme pomalu na dvoudenní cestu k domovu. Jedeme zase Maria Alm – Bischofshofen, kde poprvé škrtám stupačkou 🙂 , docela mě to překvapilo, protože jsem to vůbec nečekal. Pokračujeme směrem na Hüttau, Bad Abtenau do Gosau, kde dělám odbočku ke Gosausee. Bodrý rakouský důchodce se nás ptá, jestli jsme Fini, když odpovídáme že Češi, tváří se nějak zklamaně, kdoví co měl za lubem 🙂 . Pokračujeme na Hallstatt, kde u přístavu sledujeme příjezd stejnojmenné výletní lodi s podivným kapitánem. Rozhodujeme se zajet někam za město k jezeru a najíst se tam. Příhodné místo nacházíme po pár kilometrech – odpočívadlo s pár stoly přímo u vody.
Rozbalujeme svačinu a najednou připlouvá labuť a za chvíli druhá. Chvilku okouněli opodál, ale postupně se přibližovali a přibližovali, až byli u našeho stolu a začali dorážet na Janu s Broněm. Moc příjemné to nebylo, a tak, když selhaly Broňovi pokusy o jejich odlákání, odstěhovali jsme se na terasu zavřeného bufetu, kde na nás neviděli 🙂 . Poté jsme už poklidně s občasnými zastávkami dojeli přes Liezen, Admont, Hieflau a Palfau do nám také již z loňska známého penzionu Wutzl v Lunz am See. Paní domácí si nás z táké pamatuje, vaří kafe, aspoň hodinu dole sedíme a vykládáme, ukazuje nám fotky z letošní zimy – úplnej Glock 🙂 . Večer vyrážíme na obligátní procházku k jezeru, pak se s Broněm ještě díváme na fotbal (včera začlo MS), ale únava vítězí…
sobota 10.6.2006 (Lunz am See, domů), 234 Km
Po probuzení vidím, že z naplánovaného kolečka kolem Mariazell nebude nic – venku leje. U snídaně nám paní Rosa říká, že ten déšť jde z Česka, takže nešpekulujeme s nějakým vyčkáváním, navlékáme nemoky, loučíme se s majiteli a vyrážíme nejkratší cestou domů. Jedeme na Scheibs, Ybbs a když u Pöchlarm přejíždíme Dunaj, pomalu přestává pršet.
Kousek za Melkem už počasí vypadá OK, Jana s Broněm ještě u Dunaje dotáčejí poslední zbytek kazety, v Retz na benzince definitivně sundáváme nemoky a už v pěkném počasí míříme k hranicím. Ve Znojmě se rozdělujeme, my s Mončou jíme v oblíbené Pizzerii, Jana s Broněm jedou do Lechovic 🙂 . Po dobrém pozdním obědě dotankujeme a za necelou hodinku zastavujeme doma u garáže.
Takže závěrem můžu konstatovat, že i letošní dovolená se vydařila. Do Dolomit se určitě chceme ještě vrátit, alespoň nám s Mončou učarovali. Nová 14-tka očekávání splnila, rozdíl oproti Inazumě byl fakt znatelný. Jenom jsme přijeli se zadní pneumatikou sjetou na značky – holt daň za maxi krouťák. Už pomalu přemýšlíme, kam vyrazit příště 🙂 .
tlačítkem s rozlišením (např 360p) si můžete zvolit kvalitu videa
(čím vyšší číslo, tím vyšší kvalita)
Komentovat