V průběhu zimy jsme se domlouvali, že letos pojedeme do Alp znovu a ve větším počtu – mimo loňské sestavy ještě Jana s Broněm. Ale jak se blížil čas odjezdu, z různých důvodů odpadával jeden potencionální spolubojovník za druhým, až jsme 3 dny před odjezdem zůstali s Mončou sami. Ale to nás od cesty rozhodně neodradilo a dovču jsme si užili naplno! 🙂
Rozhodli jsme se opět využít pohostinnosti penzionu Embacher ve Viehhofenu a podívat se v Alpách tam, kam jsme se nedostali loni. Stan jsme letos zavrhli, týden před odjezdem obvolali penziony, zajistili ubytování, a v sobotu 2.7.2005 vyrazili.
sobota 2.7.2005 (Garsten)
Původně jsme chtěli vyjet mezi devátou a desátou, ale protože pršelo a pršelo, rozhodli jsme se počkat. Kolem jedenácté se počasí trošku umoudřilo, takže pár minut po jedenácté jsme vyrazili směr Znojmo, přechod Hnanice, Retz a dolů na Krems. Celou dobu je pod mrakem, ale neprší, maximálně je mokrá silnice. Užíváme si cestu podél Dunaje, míjíme Melk, a kus před Ybbs začíná pršet, takže nasazujeme nepromoky a v trvalém dešti pokračujeme na Amstetten a Steyr. Podle předem připravené mapky (díky www.viamichelin.com) bez problémů projíždíme městem (mezitím přestalo pršet) a v Garsten-Sand nacházíme náš dnešní penzion.
Po ubytování se vyrážíme na vycházku po okolí, docela bychom si někam zašli na kafčo, ale žádnou osvěžovnu jsme nenašli. Tak jsme si na pokoji udělali kafe z vlastních zásob a posléze ulehli, abychom nabrali síly na zítřejší již zajímavější putování…
neděle 3.7.2005 (Garsten, Attersee, Postalm, Viehhofen)
Po snídani se loučíme s majiteli penzionu a vyrážíme na jih na Ebenboden, Steinbach a.d.Steyr, Grünburg, Neupernstein, po Eisenstrasse na Steinbach a. Ziehberg a po Romantikstrasse do Gmunden. Tam se mi nějak nedaří najít odbočku na Neukirchen, po třetím průjezdu po nábřeží začínám nadávat a odbočuji do úzkých uliček ve směru, kterým si myslím, že „tam to přece musí bejt!“, a po dalším křižování Gmunden nakonec zastavuji u ochotné paní, která jede stejným směrem a ukáže mi cestu. Gmunden je konečně za námi a po opravdu pěkné trase přijíždíme k jezeru Attersee. Plánujeme tu zastávku na jídlo, takže nacházíme parkoviště u jezera, s WC a stoly na piknik. Je tu i partička motorkářů z Prahy, dáváme se do řeči, vyměnujeme tipy na zajímavé trasy a nakonec měníme web adresy 🙂 . Kluci odjeli, my si dali oběd a vyrazili směr Bad Ischl a odtud na Postalm, dole platíme 7€ a vyrážíme na první letošní pořádný přejezd. Cestou opět potkáváme pasoucí se, a přímo na silnici polehávající krávy, je tu spousta vodopádů, prostě typicky alpská nádhera 🙂 .
Vyjíždíme až nahoru, kocháme se nádherným výhledem, děláme pár fotek a pokračujeme dolů na Abtenau, po Salzburger Dolomitenstrasse na Hüttau, Bischofshofen a po z loňska známé trase horami na Saalfelden. Hned na začátku hor nacházíme volné odpočívadlo v pěkné zatáčce, vyhlašujeme siestu a kocháme se průjezdy motorek, kterých jezdí opravdu hodně. Někteří to tu mají evidentně najeto a tak o „kolínka“ a drhnutí stupačkami nebylo nouze (obzvlášť jeden němec na Goldwingu musel obrousit snad půl stupaček, ten zvuk byl fakt brutální 🙂 ). Po půl hodině se zvedáme a jedeme dál, rozhodujeme se pro menší odbočku – výjezd na Arthurhaus, při sjezdu zpět dolů se začíná projevovat relativně málo benzínu v nádrži – v prudkém klesání (18%) začal vynechávat motor, při jízdě po rovině je to ok, ale začínám být nervózní, počítám, že bych měl mít v nádrži ještě minimálně 5-6 litrů benzínu a tedy v pohodě s rezervou dojet do Saalfeldenu, ale znepokojivá představa, že mi tady v horách dojde benzín, mi zbytek cesty znepříjemnila. Samozřejmě jsem v pohodě k benzince dojel, v nadrži byly ještě 4 litry, ale od teď jsem tankoval vždy nejpozději po 200km 🙂 . Ze Saalfelden je to už do Viehhofen kousek, v penzionu Embacher nás paní majitelka uvítala domácí kořalkou a přidělila pěkný pokoj, kde strávíme následujících 5 nocí…
pondělí 4.7.2005 (Berchtesgaden, Roßfeld-ring, Paß Thurn)
Ráno, po bohaté snídani (na zdejší snídaně jsme se těšili celý rok 😉 ), jsme vyrazili na Lofer a přes Steinpaß do Německa, kolem jezera Hintersee na Ramsau a do města Berchtesgaden.
Odtud jsme vyrazili na horu Kehlstein, úzkou strmou cestou jsme dojeli na horní parkoviště a když jsme viděli davy turistů, čekajících na autobus na Orlí hnízdo, rozhodli jsme se, že si ho necháme ujít a raději se jeli projet po placené (3€) Roßfeldhöhenringstraße (hrozný slovo 🙂 ). Stálo to za to, místy byl sice horší asfalt, ale bylo to vyváženo krásnou vyhlídkou na hory a údolí biorezervace Berchtesgaden. Poté jsme si vyjeli k Königssee, zpět na Ramsau a přes Schwarzbachwacht sattel na Bad Reichenhall. Tady jsme natankovali neuvěřitelně drahej benzin (1,39 €), dali si kafčo a pokračovali po Deutsche Alpenstraße kolem jezer Lödensee a Weitsee (další odpočívací pauza) na Reit im Winkl zpět do Rakouska. Dál jsme jeli na Erpfendorf, Sankt Johan in Tirol, a Kitzbühel, na Paß Thurn, kde jsme zakotvili na odpočívadle se super výhledem na údolí kolem Mittersill a masiv Felbertauern.
Dali jsme si malou sváču a protože se začalo povážlivě zatahovat, vyrazili jsme na cestu domů, v Zell am See jsme se ještě na půl hoďky zastavili u jezera a se začínajícím deštěm dorazili zpět do Viehhofen.
úterý 5.7.2005
předpověď počasí bohužel nelhala, od rána leje a docela se ochladilo. Doufáme, že se počasí umoudří a alespoň odpoledne někam vyjedeme, ale marně. V televizi dávají přenos cyklozávodu kolem Rakouska, dojezd dnešní etapy byl na Großglockneru a záběry jsou docela drsný – nahoře sněží, jezdí tam sypače s radlicema a solí… Takže dnešek byl vyhlášen odpočinkovým dnem 🙂
středa 6.7.2005 (Radstädter Tauernpaß, Maltatal, Großglockner)
Sláva, neprší, takže hned ráno vyrážíme na nejdelší tůru letošní dovolené. Jedeme přes Taxenbach a Wagrain na Radstadt, kde odbočujeme na Obertauern. Jak se blížíme k Radstädter Taurenpaß, citelně se ochlazuje a už z dálky vidíme bílé vrcholky plné sněhu. Na Paßu je na okolních kopcích jasně vidět ostrý předěl mezi zelení a sněhem – včerejší počasí vykonalo své…
Je tu fakt dost zima, proto uděláme pár fotek a jedeme dolů na Mauterndorf a Gmünd na Maltatal. Cestou si pohrávám s myšlenkou udělat ještě odbočku na Nockalm, ale časově bychom nestihli přejet Großglockner, takže příšte. Za Gmündem najíždíme na Malta Hochalm Strasse, platíme 8€ a krásnýma zatáčkama vyjíždíme až nahoru k přehradě Kölnbreinsperre. Pohled na majestátní 200m vysokou hráz (prý nejvyšší v Evropě) fakt stojí zato.
Strávili jsme tu asi hodinu, nemohli jsme si nechat ujít procházku po vrcholku hráze a fotili jak o život 🙂 . Na zpáteční cestě jsme se ještě stavili u vodopádů, pak v Gmündu natankovali a po Barock strasse, přes Oberwellach, vyrazili ke Großglockneru. Do Heiligenblut jsme dojeli kolem čtvrt na šest, tak jsme si v místní hospůdce dali kafčo a odpočívali před výjezdem na Großglockner Hochalpenstrasse. Před šestou jsme se zvedli, ale ouha, nenastartoval jsem, zoxidoval mi kontakt na baterce. Naštěstí to bylo první, co mě napadlo zkontrolovat, takže zdržení jen asi 10 minut, ale hrklo ve mně pěkně 🙂 . Další překvápko na nás čekalo na mýtnici, vjezd pro motorku po 18:00 zdražili z 8.50€ na 12€ 🙁 . Pak už nám nic nebránilo si opět užít super zatáčky, vyjet na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, podívat se na sviště a vydat se na Edelweisspitze. Jak se blížíme k tunelu Hochtor, tak přibívá sněhu, klesá teplota a zvyšuje se moje obezřetnost při projíždění zatáček, nakonec je sněhu jak u nás v okolí Brna v zimě 🙂 . Neodolám a zajíždím do jedné ze sněhových závějí a pózuji fotící Monči. Což o to, zajet do závěje šlo relativně snadno, horší bylo se z ní pak dostat 🙂 , ale podařilo se a za pár minut už vyjíždíme na Edelweisspitze.
Během chvíle tam doráží i dvě další skupinky českých motorkářů, takže kecáme, Monča fotí panoramata a před osmou vyrážíme na cestu dolů do penzionu.
čtvrtek 7.7.2005 (Felbertauerntunnel, Matrei in Osttirol)
Ráno je pod mrakem, ale neprší. Rozhodujeme se, že dnes zajedeme zkrz tunel do údolí Matrei. Jedeme tradičně na Mittersill, kde odbočujeme na Felbertauerntunnel. Cestou nahoru děláme malou odbočku k jezeru Hintersee. K němu dojíždíme už ve slabém dešti, ale odměnou je fakt pěkné jezero s horami a oparem nad nimi. Vedle jezera je koňský výběh, kde se mimo jiné malý černý poník snaží „sbalit“ bílou ponici, a nás bere jako naprosto nevítané vetřelce, což taky dává patřičně najevo 🙂 .
Když se nasytíme pohledem na jezero, vracíme se zpět na Felbertauernstraße a pokračujeme nahoru k severnímu vjezdu do tunelu. Se vzrůstající nadmořskou výškou sílí i déšť 🙁 . Nahoře před vjezdem do tunelu zastavujeme, oblékáme nepromoky a kecáme s lidima, co se tudy vrací z Itálie. Rozhodujeme se, jestli má cenu platit 15€ za celodenní lístek do tunelu, s rizikem, že bude pršet víc a budeme se muset vrátit. No, nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme a vjíždíme do tunelu. Když na druhé straně vyjedeme, čeká nás nepříjemné překvapení, jestli na severu pršelo, tak na jihu leje jak z konve. Naštěstí jak sjíždíme do údolí, tak déšť slábne a v Matrei už neprší vůbec. Chvíli projíždíme městem a poté jako další cíl volíme výjezd na Dorfer Tal. Nepromoky necháváme na sobě a vyrážíme vzhůru na Großdorf, kde opět začíná pršet, navíc Monči se začínají ozývat záda, takže to nahoře jen otočíme a jedeme zpět. Mezitím už prší i v Matrei a cesta v lijáku nahoru k tunelu není moc příjemná. Takže po asi hodině a půl opět projíždíme tunelem, sjíždíme do Mittersill a v dešťových přeháňkách přijíždíme po třetí hodině zpět do penzionu. V podvečer jsme zašli do vedlejšího hotýlku na večeři a poté začali pomalu balit, protože to je naše poslední noc ve Viehhofen.
pátek 8.7.2005 (Viehhofen, Lunz am See)
Ach jo, dovolená se chýlí ke konci, po snídani balíme poslední zbytky věcí, mažu řetěz a z nejhoršího čistím motorku (při pohledu na oblohu nevím, jestli to má smysl). Ještě nandat kufry, rozloučit se s paní majitelkou a adie Viehhofen. Váhám, jestli jet kratší cestou přes Taxenbach, nebo hezčí horama přes Saalfelden a Bischofshofen, ale s rizikem deště. Vybíráme cestu horama a nelitujeme, jsou prázdné a kupodivu suché silnice, takže si to zase užíváme a namlsáni pak volíme před Radstadt okliku horami přes Ramsau in Dachstein, kde začíná pršet. Serpentýnama sjíždíme do Schladmingu, najíždíme na hlavní a jedeme směr Liezen. Zastavujeme na nejbližší benzince, dáme si výbornou Gulaschsuppe a toust, i já tady navlíkám nemok a pokračujeme dál na Admont a krásným zatáčkovitým údolím kolem říčky Enns přes Hieflau, Großreifling, Palfau, Göstling až do Lunz am See, do penzionu Wutzl. Přivítala nás velmi milá paní, motorku jsme uložili do garáže, a naše maličkosti do pokojíku v prvním patře. Domluvili jsme si snídani na půl devátou a zeptali se na cestu k místnímu jezeru. Paní Wutzl je fakt příjemná a ochotná dáma, vykládáme si s ní (hlavně teda Monča, mých pár frází už na takový rozhovor nestačí 🙂 ) o všem možným a vysvětluje nám i cestu k jezeru, kam jsme se vzápětí vypravili.
Jezero je jak jinak než pěkné, je tu naprosto průhledná voda (paní tvrdila, že má parametry pitné vody), mají tu jezerní jeviště (zrovna tu probíhalo zahájení hudebního festivalu). Na zpáteční cestě jsme zašli do místní hospůdky s hodně divnou vrchní – trvalo asi 10 minut, než si nás všimla a přinesla pití, pak seděla u stolu se štamgasty a ignorovala naše pokusy o placení (myslel jsem si , že to se v Rakousku nemůže stát 🙂 ). Do postele jsme ulehli docela unavení kolem jedenácté.
sobota 9.7.2005 (Lunz am See, domů)
Po snídani jsme se s paní Wutzl a jejím manželem rozloučili a vyrazili na cestu domů. Protože bylo pěkně (a Monču ještě neboleli záda 😉 ), udělali jsme si takové 70-ti kilometrové kolečko v kopcích pod Mariazell – super zatáčky, stále nahoru a dolů – dobře jsem se tam vyřádil.
Poté jsme to vzali na Melk, přejeli Dunaj a zajeli na další kolečko do kopců v Naturpark Jauerling Wachau. Při přejezdu z Weitenndorf do Maria Laacham jsme projížděli malinkatýma osadama s pár baráčkama, po uzounkých silnicích, všude krávy a kozy, během půl hodiny jsme nepotkali jediné auto ani člověka – je to tady dokonalý. Pak už jen sjezd mezi vinicemi na Spitz zpět k Dunaji, a podél něj na Krems (opět začíná pršet 🙁 ), dále Egenburg, Retz, Hnanice a Znojmo. Tady si dáváme obědo-večeři a domů nám zbýva už jen poslední hodina jízdy.
Celkem jsme za těch 8 dní najeli 2097 Km, na poplatcích zaplatili 45€ a obohatili se o spoustu zážitků 😉
Komentovat