Už někdy v loňském roce plánovali Kamil s Janou vyjížďku do okolí Mariazell, spojenou se zdoláním Medvědí soutěsky. Loni to nějak nedopadlo, takže myšlenku oživili začátkem letošního roku a nakonec se z ní vyvinula pěkná několikadenní akce na květnové svátky. Původně plánovaná vyjížďka se totiž rozrostla na 3 až 4-denni dovolenou pro 12 lidí…
čtvrtek 8.5.2008
Kamil s první moto-skupinou vyrazili už ve čtvrtek 8.5. , bohužel pro jeho bráchu Broňka skončila dovolená už u Sankt Pölten, kdy mu začla svítit kontrolka mazání u jeho Zephyru. Po několika telefonických konzultacich je rozhodnuto – Broňa tu počká na dodávku, které jej spolu s motorkou odveze zpět domů… Pech jako hrom…
Zbytek výpravy už bez dalších problémů pokračuje v cestě, jedou do oblasti kolem Admont a Liezen.
pátek 9.5.2008
V pátek ráno, (no, spíš dopoledne) vyrážíme já s Broňem (asi bych měl psát pro rozlišení třeba „Broňa Vstrom“, ale protože „Broňa Zephyr“ 🙂 už nejede, budu dál psát jen Broňa :-))) ). Samozřejmě jsem trasu naplánoval tak, abychom cestou mohli vyzvednout nějaký kešky 🙂 . Broňa sice předem požadoval záruku že trasa nepřesáhne 300km, ale daří se mi ho uchlácholit neurčitým slibem, že pojedeme podle momentální nálady – takže jsme najeli cca 400 🙂 . Jana, Monča a Roll s Janou (safra, zase shoda jmen, ach jo) vyrážejí autem až po poledni a všichni i s první skupinou máme společný scuk večer v Mariazell.
Broňa na benzince ve Znojmě zjišťuje že mimo sjeté přední pneu má i málo oleje v motoru a telefonicky tedy ještě zaúkoluje Janu, ať mu „nějakej“ cestou koupi a vezme s sebou 🙂 . Jedeme oblíbenou cestou přes Hnanice na Krems, tentokrát přejíždíme Dunaj už tady a po druhém břehu pokračujeme na Melk. Pro zpestření nejedeme podél Dunaje, ale bereme to přes kopec – pěkné zatáčky, ale je tu dost štěrku. Máme dobrý čas a taky náladu, takže volíme delší variantu a z Pockau uhýbáme na Waidhofen, náhodou volím zkratku na St Aegidi a Hubberg – perfektní uzounká silnička vedoucí mezi kopci s občasnou odbočkou ke statku, super asfalt – taky tu potkáváme jen asi dvě auta, zato alespoň 15 motorek.
Z Vaidhofenu jedeme pěkným údolím řeky Ybbs na Göstling a kolem Hochkaru vjíždíme do údolí Salzatal. U řeky si dáme svačinku a koukáme na projíždějící vodáky. Začíná se ale připozdívat, takže si vychutnáváme zbývající úsek do Mariazell a po sedme dorážíme k našemu penzionu. Jana s Mončou jsou na vycházce po městečku a než stačí dojít zpět, volá Janě Kamil, že stojí na benzince na kraji Mariazell, ať pro ně dojedeme (penziony jsme domlouvali my, takže neví kam jet). Jana cítí možnost svézt se na motorce (v těhotenství ji na ni Kamil nepustí 🙂 ) a odmítá možnost, že bych tam zajel jen já argumentací, že nevím kde je druhej penzion a tím pádem je nutný, aby se mnou jela ona 🙂 . Půjčuje si od Broňe bundu s helmou a vyrážíme. Když nás Kamil vidí, jen si rezignovaně povzdechne 🙂 . No nic, domlouváme se na večerní sraz před bazilikou a rozjíždíme se na penziony. Po ubytování následuje hromadná návštěva večerního městečka a hospody, takže spát jdeme před půlnocí…
sobota 10.5.2008
Po snídani k našemu penzionu pěšky dorazí Mirek s Janou (samozřejmě máme menší zpoždění a jim se už nechtělo na holky s autem čekat). Druhá skupina na motorkách už také vyráží, počkají na nás u jezera kousek nad Kapfenbergem. Já ještě ladím cestu do GPS-ky, kluci jeli kolem Brucku včera a nadávali na samé objížďky a uzavírky, takže se snažím naplánovat cestu po druhé straně řeky, PDA se ale celkem vytrvale brání (později pochopím proč), ale nakonec jsem zvítězil 🙂 . Naše skupina tří motorek následována autem může vyrazit. Přejíždíme sedlo Seewiesen, navzájem se s osádkou auta fotíme v serpentýnách 🙂 a poté konečně dojíždíme k jezeru u kterého na nás už čeká zbytek výpravy.
Milan s fungl novou zadní pneu, kterou musel ráno narychlo sehnat v místním servisu, protože původní nečekaně rychle sjel (nojo, předchozí dva dny se s tím kluci nemazali 🙂 ). Společně poté jedeme na Bruck, kde mě GPS-ka vede předem naplánovanou cestou, která se zužuje a zužuje, až se začínám obávat jestli nakonec nejedeme po cyklostezce 🙂 . Nejedeme, narazili jsme na oficiální směrovky. Podél železnice nakonec dojíždíme rekreační oblastí až k parkovišti u Medvědí soutěsky – Bärenschützklamm. Převlíkáme se, motohadry necháváme v autě a po chvíli už stoupáme k pokladně. Cesta vede furt do kopce a je to docela makačka, obzvlášť Monča se trápí a několikrát to chce vzdát, ale nakonec k té pokladně dorazí 🙂 . Jelikož část lidí odtud jede přímo domů, dává jim Kamil náhradní klíče od auta a loučíme se – je víc než pravděpodobné, že bychom je zdržovali a i tak domů dorazí hodně za tmy… Vydáváme se tedy na první žebříky a lávky (celkem jich je tu 160) Medvědí soutěskou.
Bohužel je málo vody a tak místo dravých vodopádů vidíme jen líné potůčky. Cesta je to ale i tak zajímavá. Aby byla ještě zajímavější, povolí se Kamilovi popruh na taštičce s doklady a ta mu spolu s MDA-čkem, penězi, klíči od auta a pod. padá dolů do soutěsky pod námi… Naštěstí zůstala ležet na jednom z kamenů na kraji jezírka. Mirkovi se rozzářili oči a se slovy „na toto jsem čekal“ skáče z lávky na kluzké kameny pod námi. Kamil se přidává a po pár ekvilibristických kouscích je zhora navigujeme k taštičce. Kupodivu to přežila jen s mírným navlhnutím a i MDA funguje bez problému. Nahoru zpět na lávku to jde klukům obtížněji, ale podařilo se a můžeme zase funět do dalších příček žebříků. U chatky zhruba v půli cesty si chvilku oddechneme a pokračujeme na poslední část výstupu. Monča zjišťuje, že cestou ztratila svetr… U chaty „Zum Guten Hirten“ si někteří z nás dali malou svačinku a po cca hodince odpočinku se vydáváme zpět dolů k parkovišti, kam docházíme kolem půl sedmé (dokonce i ten svetr jsme našli 🙂 ). Do Brucku jedeme stejnou cestou jako ráno, v Kapfenbergu nás chytá nějaká přeháňka. Naštěstí netrvá dlouho a tak se můžeme ještě zastavit u pozemní radiokomunikační stanice Aflenz.
Do penzionu dojíždíme s počínajícím soumrakem. Povečeříme, dáváme kafčo, Kamil vytáhnul pistácie a rozhodujeme se, jestli se nám chce do města na pivo, kafe, nebo Sachertorte. Chce se jen nám s Mončou, takže si dáváme romantickou večerní procházku završenou výborným Sachrdortem 🙂 .
neděle 11.5.2008
Včera jsme se domluvili, že si ještě ráno prohlédneme místní světoznámou baziliku, takže po snídani se loučíme s příjemnou majitelkou penzionu a jedeme do centra, kde už na nás čekají Mirek s Janou. Je tu plno lidí (Svatodušní svátky), takže motorky vmáčkneme do mezery přesně u značky zákaz zastavení 🙂 (policajt šel kolem, ale bral to sportovně) a Jana s autem odjíždějí hledat místo dál od centra. Za chvilku jsou u nás (nechali auto u benzinky) a jdeme se podívat do baziliky, kde právě probíhá slavnostní mše. Poté se ještě chvílku potulujeme mezi přilehlými stánky se suvenýry, než se rozhodujeme jet dál. S motorkami se přesunujeme k oné benzince, kde zjišťujeme, že autu chybí stěrače. Všímáme si, že na druhé straně benzinky je placené parkoviště a tušíme odkud vítr vane. Na benzince nám pokladní potvrdí, že stěrače sundal „Boss“, a že nám je vrátí za 3€ . Odvětíme, že tam žádná cedule zakazující parkování, nebo upozorňující na placení není, a když už chtějí 3€ za parkování, tak to mohli říct rovnou, nebo počkat až se vrátíme. Paní krčí rameny – to šéf. Jana platí 3€ a s trošku zkaženou náladou opouštíme benzinku, Broňa demonstrativně vrací pití, které si chtěl původně koupit, zpět do regálu a hlasitě pronáší “ NICHT auf vídrzén!“ 🙂 . Nojo, jenže u auta Kamil zjišťuje, že jak ty stěrače sundávali, tak jeden poškodili a teď nedrží v ramínku. Voláme onoho šéfa, ten pomocníka, oba lítají sem a tam, zkoušejí najít jiný stěrač, což se jim nedaří, nakonec je z toho skoro hodinové zpoždění. Myslím že příště si už „Boss“ pořádně rozmyslí, než šáhne na cizí auto.
No nic, loučíme se s osádkou auta (jedou si ještě vyšlápnout Bürgeralpe) a spolu s Kamilem a Broňou míříme podél říčky Mürz na Mürzzuschlag a dál po staré cestě na Semmering. Kousek před vrcholem se domlouváme, že na příští benzince natankujeme a dáme sváču. Chvilku se zastavíme u vyhlídky na dálniční most a poté už sjíždíme z hlavní nahoru do kopců – zkratkou na Reichenau a dál údolím řeky Schwarza.
Jsou to krásné zatáčky pěknou krajinou mezi skalami, všude je plno vodáků, ale taky nonstop 70-ka… Ale nejsou tu žádné benzinky a tak se vrůstající nervozitou počítám, kolik mi v té nádrži ještě může zbývat benzínu. Konečně v jedné vesnici zastavuji u typicky venkovské benzinky – jen dva stojany a bohužel zavřeno. Naštěstí ale z obchůdku naproti přes silnici vychází chlapík s klíčem, který nám ochotně natankuje. No, měl jsem ještě litr a půl rezervu 🙂 . U Kalte Kuchl míjíme nějaký motosraz, projíždíme přes Ochsattel, kde odbočujeme na zkratku do Hofamt. Cestou zastavujeme u pěkného vodopádu.
Poté se už krajina a cesta stává nudnější a provoz hustější – blížíme se k Sankt Pölten. Máme docela hlad, ale nenacházíme vhodné místo pro piknik, takže odbočujeme na boční cestu a objevujeme polozarostlé odpočívadlo s lavičkami a stolkem u železničního depa, nebo co to bylo. Dáváme tedy pauzu, dojídáme zbylé zásoby a po půl hodince vyrážíme dál. Sankt Pölten raději objíždíme po okrskách a dojíždíme tak až před Krems, kde se napojujeme na obvyklou trasu na Eggenburg, Retz a Hnanice. Za hranicemi si voláme s osádkou auta – právě si v Pohořelicích objednávají večeři, takže jedeme za nima. Najeli jsme v Rakousku cca 900km bez jediného problému a krizovky, zato těch necelých 50 km do Pohořelic jsme si užili vrchovatě – 3 krizovky kvůli magorům bez mozku za 40 minut – holt české specifikum… Do Parku v Pohořelicích jsme nicméně dojeli ve zdraví a celou dovču završili chutnou večeří.
Takže Kamile a Jano – díky za povedenou akci!
tlačítkem s rozlišením (např 360p) si můžete zvolit kvalitu videa
(čím vyšší číslo, tím vyšší kvalita)
Komentovat