Někdy v Červenci 2004 jsme s Mončou začali plánovat další motodovolenou. Uvažovali jsme o Slovensku, Jižních Čechách a taky o výletu do Alp…
Na jedné z vyjížděk SCRC jsme se dali dohromady s Patem a Tomullim, kteří také plánovali nějaký vandr, slovo dalo slovo a shodli jsme se, že všechny nás lákají Alpy. Takže jsme se domluvili, že v sobotu 31.7.2004 vyrážíme.
sobota 31.7.2004 (Brno, Lipno)
Na sraz na parkovišti u Ústředního hřbitova jsme zdárně dorazili všichni, a po dotankování na nedaleké Shelce jsme vyrazili. Předem jsme se dohodli, že neujedem ani 1 km po dálnici, takže jsme se vydali po „staré“ na Rosice, Třebíč, Telč, České Budějovice, Český Krumlov na Lipno, kde jsme hodlali najít nějaký vhodný kemp. Po návštěvě asi čtyřech kempů (buď se nám nelíbil, nebo bylo plno) jsme se rozhodli pro „mezinárodní“ kemp u Lipna nad Vltavou. Ty uvozovky jsou proto, že přesto, že převažovali cizinci, tak úrověn sprch a toalet byla dost hrozná i na české poměry… Nicméně na jedno přespání jsme to neřešili. Taky nám moc klidu nepřidal fakt, že při stavění stanů přijeli policisté a začali dokumentovat vykradení obytného přívěsu a stanu nějakých cizinců asi o 20m vedle nás. No nic, doufáme že lapkové se pro dnes už nabažili a jdeme do místní osvěžovny na pivko a něco k snědku.
neděle 1.8.2004 (Lipno, Hallstatt)
Ráno jsme se probudili do né moc optimistického počasí, balíme stany a s prvními kapkami odjíždíme na snídani. Pod střechou přečkáme menší přeháňku a vyrážíme směr přechod Studánky – Weigetschlag. Hranice projíždíme bez problémů, pokračujeme na Linz, Wels a kolem druhé hodiny přijíždíme do Gmunden, kde si na brehu jezera Traunsee dopřejeme siestu. Mezitím co jíme a relaxujeme, pozorujeme s obavou nic dobrého nevěštící mraky, honící se nad horami. Situace s počasím se spíše horší, proto se rozhodujeme dál nečekat a vyrazit. S ohledem na hrozící déšť vzdáváme plán projet horami k sousednímu jezeru Attersee a vyrážíme rovnou na Hallstatt. Ještě jsme ani nevyjeli za hranice Gmunden a začíná pořádný slejvák, rychle navlíkáme nepromoky a jedeme dál, třeba tomu ujedeme. Leje a bouří až téměř do Hallsattu, kde se nám moc nezdá místní kemp (docela drahej) a protože jsme mokří, rozhodujeme se sehnat nějaký penzion, což se ukazuje jako nelehký úkol – Hallstatt je hodně turisticky profláklé místo a všude je plno.
Nakonec to jedeme zkusit do okolních vesnic, na benzince přečkáváme další průtrž (sice krátkou, zato došlo i na kroupy) a po několika neúspěšných pokusech nacházíme krásný hotýlek přímo u jezera v Obertraun. Sice trošku dražší (25€/os vč. snídaně), ale na jednu noc to bereme (už se nám nechce nic jinýho hledat). Trošku zvláštní je, že majitel je angličan a neumí německy … 🙂 Po dnešních zkušenostech s hledáním ubytování voláme do penzionu Embacher ve Viehhofenu (kontakt jsme měli z jednoho cestopisu na motorkářích) a s příjemnou paní majitelkou objednáváme ubytování na příští 3 dny za perfektních 14€ na osobu včetně snídaně. Po luxusní teplé sprše vyrážíme do vedlejší pizzerie na pivko, jídlo a zmrzlinu. Venku zase leje 🙁 .
pondělí 2.8.2004 (Hallstatt, Viehhofen)
Ráno jsme se probudili do krásného dne, opar nad jezerem, prostě romantika jako hrom 🙂 . Tak hurá na snídani, zabalit, foto s rodinou majitele hotýlku, foto motorek u jezera 🙂 a zpět do Hallstattu – včera nás zaujala super lanovka nad městem, tak ji jedeme prubnout.
Cestou nahoru se v kabině mačkáme s japoncema, jeden z nich se zajímá o Patovu Minoltu – ukazuje na ni a významně pronáší „japan“ :-)) . Když jsme se nasytili výhledem a focením, vyrazili jsme dál. Stavili jsme se k jezeru Hintertal, dali si sváču na Pass Gschütt, pokračovali na Hüttau, Bischofshofen, Saalfelden a v sílícím provozu jsme dojeli do Viehhofenu. Najít penzion Embacher nebyl díky domácí přípravě žádný problém. Paní majitelka už na nás čekala, dostali jsme dva super pokoje – vše dle našich představ. Po vybalení jsme ještě zajeli do nedalekého Saalbachu do supermarketu doplnit zásoby jídla a pití, a večer jsme strávili plánováním cílů na další dny.
úterý 3.8.2004 (Stallersattel, Grossglockner)
S klukama jsme si domluvili sraz v půl deváté na snídani, což kupodivu všichni dodržujeme. Pochutnáváme si na čerstvém pečivu, máslu, sýrech, salámech atd, tak, že se všichni tak trochu přejídáme, ale to nám nezabránilo zahájit první včera naplánovaný okruh. Jedeme přes Zell Am See do Mittersill, kde odbočujeme k Felbertaurentunnel (placený tunel do údolí Matrei, délka 5,3km, nadm.v. 1632m). Po projetí tunelem začíná pohádka – krásná scenérie hor, potůčky, vodopády – jsme nadšení, nejraději bychom s Mončou každých 50m zastavovali na focení. Za Matrei jsme odbočili na Stallersattel – nádhernej přejezd do Itálie.
Při výjezdu nahoru jsme potkávali stáda krav, některé otrlé exempláře ležely i uprostřed silnice. Dolů do Itálie se jede neskutečnýma serpentýnama, úzkou cestou, kde je provoz řízen kyvadlově – vždy 1.-15. minuta v hodině směr dolů a 30.-45. směr nahoru. Dole jsme si dali svačinku a u jezera Lago di Anterselva vychutnávali pohled na hory kolem nás. Odtud jsme jeli na Lago di Valdaroa, přes Sillian zpět do Rakouska na Lienz a Iselsberg, kde jsme si dali pauzu na kafčo. Monča si zdřímla na zemi na parkovišti, přečkali jsme krátkou vlahou přeháňku a protože bylo kolem půl páté, rozhodli jsme se jet tak, abychom byli na mýtnici na Hochalpensrtrasse v 18:00, odkdy se platí poloviční mýtné. Takže vzhůru na Grossglockner! V tuto hodinu už tu bylo nádherně volno, čehož jsme náležitě využívali a užívali si zatáčky s perfektním asfaltem.
První zastávka byla Kaiser-Franz-Josefs-Höhe (2.369 m), vyšlápli jsme si na horní vyhlídku, kochali se výhledem, všude svišti tlustí jak nutrie, paráda. Poté jsme pokračovali k tunelu Hochtor, focení u sněhu, Monča dostala od Pata sněhovou koulí a mohli jsme pokračovat dál na Edelweisspitze (2571 m). Tady pleníme zásoby 10-ti centů a 1-eurovek a razíme pamětní „medaile“. Pár fotek, poslední kochání se panoramaty a honem zpět, už padá rosa, takže to trochu klouže, ale dostáváme se dolů ve zdraví. Pod mýtnicí už je šero a zpět do penzionu dojíždíme už za úplné tmy. Večer jdeme tradičně na pivko a unavení, ale spokojení, spát.
středa 4.8.2004 (Krimmlské vodopády, Hintertux)
Po snídani odjíždíme přes Mittersill do Krimmlu, podívat se na vyhlášené vodopády. Zaparkovali jsme na vyhraženém parkovišti pro zákazníky pizzerie, tak jsme si tam dali kafčo a poté vyrážíme k vodopádům.
Stojí to fakt za to, ale protože je docela pařák, a my s sebou táhnem motohadry a helmy, tak se spokojujeme jen s prohlídkou nejnižšího úseku a vracíme se zpět k motorkám. Pat pod vlivem včerejších dojmů z Grossglockneru koupil u jednoho z mnoha stánků se suvenýry velkýho plyšovýho sviště, chvíli dokonce uvažoval o tom, že ho přikurtuje na mašinu 🙂 . Tak nic, jedeme dál, platíme mýtné (4€/moto) na Gerlos Alpenstrasse, zastavujeme se na vyhlídce, fotíme… . Posledním naším dnešním cílem je lyžařské středisko Hintertux. Cestou houstne doprava, takže se při předjíždění kolon různě trháme a opět sjíždíme. Máme smůlu, že nahoře nad serpentýnama před Hintertuxem dělají nějaké stavební práce, takže za náklaďákama vozícíma nahoru materiál se tvoří slušné kolony, a navíc před vrcholem opravují povrch silnice, takže se asi 200m jede po čerstvém, ještě lepivém, asfaltu. Nahoře se Tomulli s Patem jdou podívat po okolí, zatímco my s Mončou volíme odpočinek ve stínu betonového bloku. Kluci se za chvíli vracejí s tím, že nic moc k vidění tu není, tak sedáme na stroje a vracíme se. Tentokrát jedeme na Fügen, Rattenberg, Wörgl, Sankt Johann in Tirol a přes Saalfelden zpět do Wiehofen. Na dobrou noc si dáváme obligátní pivko ve vedlejším hotýlku, kde probíhá nějaká sláva, co chvíli proběhne lokálem tirolák v kroji, celkem sranda.
čtvrtek 5.8.2004 (Viehhofen, Wildalpen)
Ráno jsme se rozloučili s majiteli penzionu a vydali se na cestu domů.
Rozhodli jsme se dojet někam k Mariazell, tam přespat a druhý den dojet domů. S Mončou jsme si vzpomněli, že ve Wildalpen (cca 40km před Mariazell) je vodácký kemp, takže jsme si řekli, že bychom ho mohli zkusit. Vyrazili jsme směr Taxenbach, Sankt Johann in Pongau, Radstadt. Celkem hustý provoz s prakticky nepřetržitým omezením rychlosti na 70km/h a zákazem předjíždění nás docela znechucují, obzvlášť Pat každou další ceduli komentuje čím dál energičtějším vrtěním hlavou a později i rozhazováním rukou :-)) . Cestou jsme si udělali zastávku v přírodě spojenou s malým občerstvením z vlastních zdrojů,
a kousek za Palfau jsme zastavili u vody. Jednalo se o horskou říčku Salza, velmi oblíbenou vodáky, jichž je tu požehnaně. Původní plán vykoupat se při pohledu na vodáky v neoprémech a orientační zkoušce teploty vody vzdáváme, jen Tomulli prohlašuje, že když už tady je, tak se taky vykoupe. No strávil ve vodě pár minut (večer přiznal, že když tam vlezl, dostal málem zástavu srdce 🙂 ). Chvíli tam ještě relaxujeme, ale za půl hodiny už jsme zas v sedlech a za chvíli vjíždíme do Wildalpen, kde bez problémů nacházíme vodácký kemp. Protože je relativně málo hodin, dohadujeme se, zda jet dál, nebo zůstat tady, což chce Tomulli (prý už se mu dnes nechce jezdit). Jak tak s Patem studujeme mapu, kam by se ještě dalo dnes dojet, vidíme, že Tomulli právě platí kemp, a že je tím pádem naše debata bezpředmětná. No ale vzhledem k tomu, že nás celou dovolenou bezchybně vedl a nebloudil, tak mu odpouštíme, zaplatíme a jdeme stavět stany. Opět nás šokuje Tomulli (byl se stavěním stanu hotový nejrychleji), protože najednou zapomněl na nechuť dnes jezdit, bere X11 a jede se projet po okolí 🙂 . Postavili jsme stany, převlíkli se, to už se vrátil i naprosto spokojený Tomulli (prohnal nějaké místní motorkáře) a vyrazili jsme na pěší prohlídku Wildalpen. Ta se záhy změnila na návštěvu místní hospůdky, kde jsme zůstali až do noci.
pátek 6.8.2004 (Wildalpen, domů)
Ráno jsme se sbalili, u pojízdné prodejny koupili nějaké pečivo na snídani a vyrazili na poslední část naší dovolené. Jeli jsme na Mariazell, Winterbach, Sankt Pölten, Krems, Horn, přechod Mitterelzbach-Hnanice, Znojmo.
V Lechovicích jsme si dali oběd, zavzpomínali na zážitky posledních dní a v podvečer přijeli domů.
Komentovat